(se) pf. (inf. odsuditi, odsuditi se; prez. sg. 2. odsudiš, 3. -i, -i se, pl. 3. -e; pridj. akt. sg. m. odsudil, pl. m. -i; pridj. pas. sg. N m. odsuğen odsudğen, odsujen, n. odsuğeno, f. -a, G m. N m. -i, -oga, pl. N m. -i, D m. -em).
I.
1. sudskom presudom odrediti kaznu, osuditi; donijeti presudu, presuditi; usp. dopitati1 2, dosuditi 2, opitati 4, opititi, opsuditi 1, osoditi, osuditi, pripitati I. 1, prisuditi. B (s. v. abjudico … odsuğujem … odsudujem … odsudil sem … odsuditi, adjudicatus … prisuğen … odsuğen … odsuğena … odsuğeno, damno … na nekaj odsuditi se … biršag komu odsuditi, decido … odsuditi pravdu, decisus … prisuğen … gda se poleg koga odsudi, dirimo … raztepsti i odsuditi pravdu, judico … Bog ga odsudi koga nigdo ne tuži, perago … odsuditi krivca, pronuncio … odsuditi nekoga, scaphismus … način muke gda su se na smert odsuğeni vu lagev pun smrada i červih postavļali, semirasus … odsuğen na galie, sententia … odsuditi, ultimus … na smert odsuditi; odsuğen, temnica … vu temnicu odsuditi), J (s. v. damno … koga na smert odsuditi, decretalis … dosudliv … odsuğen … privoļen … odreğen, judicatum … odsuđeno dugovańe … sud vučińen, videor … dokončano i odsuğeno je da se to skrovneje opravļa), X (s. v. damnum … indemnatus … neodsudğen, damnum … praedamnatus … pervo odsuğen). Krištuš … bil je na smert odsuğen. Nem jez 55. Je li ovo Urban spačitel, večkrat na smert, kajti ļudi naše burka, odsujen? Gašp II, 619. Sudec varmeğinski skupa z priloženem sebi jurašorom budu odsudili. Sud 1.
2. presudom (što) oduzeti. Če te v grehe najde, pekel ti [Bog] prisudi, a nebo odsudi. Kraj 476. Če te v grehu najde [smert] pekel ti prisudi, a nebo odsudi. Evang 232.
3. u im. službi (m.):odsuğen osuđenik. B (s. v. ordalium). [On] sam sebi vu ničem ni prostil, da Ti krivcem i odsuğenem bi oprostil. Kempiš 273.
II. refl. ~ se drznuti se, usuditi se. B (s. v. offendo). Anmassen sich … odsuditi se. Nem jez 229.
