| osuditi | pf. (inf. osuditi; prez. sg. 1. osudim, 3. -i, pl. 3. -e; aor. pl. 3. osudiše; pridj. pas. sg. N m. osuğen, osujen, n. -o, f. -a, G m. -oga, osuğenoga, A f. osujene, pl. N m. osuğeni, G m. osujeneh, D m. osuğenem) isto što odsuditi 1. H (s. v. neosuğen … neosuğena … neosuğeno), B (s. v. bona caduca … imańa … osujeneh, calvaria … mesto kade se osuğenem glave seku, condemnatus … dosudğen … obsudğen … osujen … osujena … osujeno, damnatus … dosuğen ali osuğen … osuğena … osuğeno … na smert osuğen … osuğen pod meč, damno … osuğujem … osudil sem … osuditi koga na smert … osuditi nekoga radi kakve stvari … pod meč osuditi, indemnatus … neosuğen, injudicatus … neosuğen, judicatus … suğen … osuğen; neosuğen, osuditi s uputom na odsuğujem, osuğen … na smërt osuğen … neosuğen, osuğujem … osuditi na galiu s uputom na odsuğujem), J (s. v. injudicatus … neosuğen), P (s. v. catasta … pod na kojem opčinskom prostoru ali tergovišču podigńen iz kojega jesu se sužńi prodavali … pod kade se je na smert osuğen gubil … oberlin … końek za mučeńe človeka 307). [Duše prez tela] idu pred Krištuša na pravdu da je on osudi poleg pravice i ńihove vrednosti. Petret 261. Nu čem te smert najde, v tom te Bog … na veke osudi! Citara 295. Najte suditi i ne budete osuğeni. Ev 120. |
