| skončitel | m (sg. N skončitel, zkončitel, G -a) uništavatelj, zatirač; usp. dotrgavecž, skončavec, zatritel. J (s. v. abolitor … dotergavec … zateritel … zkončavec … zkončitel). Ovoga pako je se ognul skončitel i bojal se je pred tem. St kol 223. fig. Oni su od zkončitela bili zkončani i od kač pogubļeni … Ovde se smert imenuje zkončitel. Danica (1846) 72 i74. |
