| sunčen | adj.; usp. sončen 1, sonči. B (s. v. caeco … slepim … slepil sem … oslepļujem … zaslepļujem … zaslepil sem … zaslepiti … otimļem … otel sem … oteti … vid jemļem … vzimļem … vzel sem … vzeti svetlost očem … oči zbadam … zbol sem … zbosti … zrak sunčeni grabim … kratim očem, colluceo … svetim … sunce svetlost daje svetu … bleska se morje od sunčene svetlosti, radius … trak svetlosti … sunčeni trak … sunce svojemi traki vsa presvečuje); put sunčeniv. put1; rosa sunčena bot. v. rosa; sunčena roža v. roža. |
